Jsem rodič

Film Barbory Chalupové a Víta Klusáka V SÍTI se věnuje problematice rizikové online komunikace dětí (především dívek) s dospělými, mezi nimiž často figurují takzvaní sexuální abuzéři či predátoři. Dokument popisuje celou řadu rizikových fenoménů, především pak takzvaný sexting a kybergrooming.

V případě podezření na nezákonný obsah na internetu, například šíření dětské pornografie, zneužívání dětí, nepatřičnou dětskou nahotu nebo kybergrooming, můžete zasílat informace prostřednictvím formuláře na stoponline.cz

Důvěra mezi rodičem a dítětem nevzniká ze dne na den, jde o dlouhodobý proces, v jehož průběhu musí dítě pochopit, že rodič představuje v jeho životě pevný bod, na který se může kdykoli obrátit s prosbou o pomoc. Pokud dítě již od útlého věku ví, že mu rodič v krizové situaci pomůže (nikoli jej potrestá), pak se na něj právě v takové situaci pravděpodobně obrátí. Kritické období může nastat v pubertě, kdy začínají v životě dítěte hrát větší úlohu jeho vrstevníci (kamarádi a spolužáci), kteří na něj mají vliv.

Důvěra

Je velmi důležité, aby rodič své dítě před jeho vstupem do online prostředí alespoň částečně připravil na rizikové situace, se kterými se může v internetovém prostředí setkat. Zejména by měl dítěti vysvětlit, jakou hodnotu mají osobní údaje (včetně intimních fotografií či fotografií obličeje) a jak snadno je lze v online světě zneužít. Základem úspěšné komunikace mezi rodičem a dítětem je především vzájemná důvěra. Dítě, které rodiči důvěřuje, je zároveň ochotné se mu svěřovat.

Jednou z cest, jak s dítětem navázat důvěrný vztah, je nechat se od něj poučit. Rodič například může svému dítěti říct, že se ve světě internetu nevyzná tak dobře jako on, a rád by si tak od něj nechal některé věci vysvětlit. Děti se takové situaci obecně rády se podělí o své zkušenosti a znalosti ze světa online technologií.

Při zajištění bezpečnosti dětí v online prostředí je nutné diverzifikovat jednotlivé bezpečnostní zásady podle věku a mentální úrovně dítěte. Některá pravidla jsou například vhodná spíše pro děti mladšího školního věku (jako regulace času a obsahu), zatímco pro starší děti (15–17 let) mohou být stejná pravidla nevhodná. S přibývajícím věkem dítěte tak lze ustupovat z bezpečnostních opatření, dát mu najevo důvěru a ubezpečit ho, že se na rodiče také může kdykoli obrátit, bude-li potřebovat.

Zabezpečení online účtů

Bezpečnost dětí v online prostředí lze z pozice rodiče zajistit několika způsoby. Na prvním místě je třeba zmínit technická řešení, která zahrnují antivirové zabezpečení počítače, aktivní firewall, pravidelné aktualizace operačního systému a podobně. Je také vhodné zajistit regulaci online obsahu, ke kterému mají děti přístup. Lze například přepnout klíčové služby, jako jsou Google nebo YouTube, do režimu bezpečného vyhledávání – dětem se tak nebude zobrazovat závadný obsah, například pornografie.

Opatření, která jsou výše popsána, je třeba aplikovat jak na domácí počítač, tak na i tablet, mobilní telefon či další zařízení, přes která se dítě do online světa připojuje. Speciální pozornost je pak nutné věnovat především mobilnímu telefonu, který je v současnosti pro dítě základní vstupní branou do kyberprostoru.

Velmi důležitou oblastí je také samotná rodičovská prevence orientovaná na různé druhy rizikového chování, se kterými se dítě může v online prostředí setkat. Rodič je totiž nejdůležitějším článkem prevence – může své dítě pozitivním způsobem ovlivňovat již od útlého věku. Pokud má být prevence ze strany rodiče účinná, měla by být celkově pozitivní: například ve chvíli, kdy rodič dítě seznámí s rizikovou situací, tak mu zároveň nabídne i různé cesty, jak daný problém řešit. Při prevenci je třeba zaměřit se jak na informování dítěte, tak i na ovlivnění jeho postojů a na jeho motivaci k pozitivním a smysluplným aktivitám.

Ve výzkumné sondě Rodič a rodičovství v digitální éře (vydaly Univerzita Palackého & O2 Czech Republic v roce 2018) byla identifikována klíčová témata, na která se rodiče při prevenci svých dětí zaměřují:

• Komunikace s neznámými lidmi
• Ochrana osobních údajů v online prostředí
• Agrese na internetu (kyberšikana apod.)
• Seznamování v online prostředí
• YouTube a youtubeři
• Nepravdivé informace na internetu (fake news)
• Sexualita (pornografie, sexting)
• Nelegální obsah na internetu a softwarové pirátství
• Podvody spojené s online hrami
• Nenávistné projevy

K dalším důležitým preventivním tématům pak patřily například rizikové sporty motivované internetem, sebepoškozování, ale také autorská práva, negativní působení sekt či poruchy příjmu potravy.

Zjištění, že dítě komunikuje s online abuzérem či predátorem, představuje pro rodiče vždy šok a ti v mnoha případech nevědí jak reagovat. První zásadou je však především zachovat klid a neuchylovat se k ukvapeným reakcím.

Pokud se vám dítě svěří se svým problémem, je třeba mu okamžitě nabídnout pomoc. Dítě musí vědět, že na řešení problému není samo a že jste mu oporou. V tento moment nemá smysl dítě trestat nebo ho kárat za to, co udělalo, protože se tím pouze zvýší stresová zátěž, kterou prožívá. Zároveň jako rodič ničeho zásadního nedosáhnete – sice možná ulevíte sobě, ale dítěti neprospějete. Naopak se ho snažte uklidnit tím, že mu poskytnete maximální pomoc a podporu a pomůžete mu situaci řešit.

Na druhém místě je třeba přerušit jakoukoli komunikaci s pachatelem. Ten se bude snažit dítě ovlivnit, pravděpodobně jej bude vydírat nebo mu vyhrožovat. Na tyto podněty nereagujte! Nikdy však pachatelův účet neblokujte, ponechte ho mezi přáteli/kontakty dítěte.

Sesbírejte veškeré důkazy o komunikaci – záznamy chatu, veškeré fotografie či videa, profil pachatele, seznam jeho přátel a další související materiály. Vše stačí uložit například do dokumentu ve Wordu či jiném textovém editoru, vhodné jsou také snapshoty/screenshoty obrazovky počítače či mobilu a jakýkoli další související materiál.

Věc oznamte policii (ale neinformujte o tom predátora/pachatele). Oznámení je možné podat na kterémkoli oddělení policie, a to ústně či písemně. Může jej podat kdokoli, nikoli pouze poškozený. Tísňová linka 158 slouží k přijetí oznámení, kdy je bezprostředně ohrožena bezpečnost osob, majetku a veřejného pořádku. Policisté na obvodních odděleních se pravděpodobně budou řídit základní metodikou pro práci s obětí kybernetické kriminality , budou tedy potřebovat vědět, co se stalo, kde se to stalo, zajistí dodané důkazy, zajistí si od oznamovatele souhlas s přístupem do internetových služeb (například profilu dítěte) a začnou věc prošetřovat. Pokud nechcete kontaktovat policii přímo, můžete využít i různých anonymních poraden, které jsou s policií propojeny (například www.napisnam.cz) a jsou schopny konzultovat vaši situaci.

Na policii se obracejte tehdy, pokud máte podezření, že došlo či dochází k protiprávnímu jednání. Jednotlivé oblasti protiprávního jednání v rámci tzv. kyberkriminality jsou popsány výše, především jde o podvod, mravnostní trestnou činnost, porušování autorských práv, neoprávněný přístup k nosiči informací či vyhrožování, vydírání a urážení.

Pachatelům hrozí celá řada podmíněných i nepodmíněných trestů odnětí svobody v závislosti na konkrétním skutku. O výši trestu pak rozhoduje soud.

Úlohou školy je na jedné straně zajistit bezpečí svých žáků a zaměstnanců, na druhé straně však také zabránit tomu, aby ve škole docházelo ke vzniku a rozvoji rizikového chování (například šikany, kyberšikany, fyzickým útokům a podobně). A pokud se rizikové chování ve škole vyskytne, měla by se instituce snažit snížit jeho dopad, zajistit bezpečí oběti a případně potrestat agresora. V oblasti prevence pak škola přirozeně navazuje na rodiče.

Každá škola by měla mít zpracován školní preventivní program (či dlouhodobější strategie), který popisuje, na jaká témata se bude škola v rámci školního roku zaměřovat a jak bude na žáky preventivně působit – ať už přímo, tedy například v rámci běžného vyučování, či prostřednictvím různých preventivních programů a aktivit externích institucí. Koordinování prevence ve škole má pak na starosti školní metodik prevence, který spolupracuje s třídními učiteli, školním psychologem či výchovným poradcem a samozřejmě také ředitelem školy. Škola se v rámci prevence věnuje tématům, která jsou definována Ministerstvem školství ČR v rámci metodických pokynů a doporučení, případně celých národních strategií prevence rizikového chování.

Tyto strategické dokumenty popisují rizikové formy chování dětí, na které se zaměřuje také film V SÍTI – orientují se např. na kyberšikanu s využitím intimních materiálů (sexting), vydírání a vyhrožování, rizikové sexuální chování a podobně.

Práce školního metodika prevence je extrémně náročná, rizikových forem chování je velké množství a neustále se vyvíjejí. Zvláště obtížné je také sledovat trendy v oblasti online bezpečnosti. Film V SÍTI vznikl mimo jiné proto, aby podpořil právě školní metodiky prevence a třídní učitele, usnadnil jim jejich obtížnou práci a nabídl jim atraktivní a pro žáky zajímavý vzdělávací obsah.

Projekty

V online prostředí naleznete celou řadu projektů, které se na problematiku online bezpečností zaměřují. Můžeme doporučit naše partnery například webové stránky www.budsafeonline.cz, www.o2chytraskola.cz nebo www.e-bezpeci.cz.