Jsem učitel

Spolu s doc. Kamilem Kopeckým a E-bezpečí.cz jsme pro vás připravili metodickou podporu. Najdete zde rozbor hlavních témat, jednotlivých scén, návrhy aktivit a náměty k diskuzím, jež můžete ve výuce rozvíjet. V tomto materiálu také naleznete dostatek podkladů a zdrojů, které vás připraví na všemožné dotazy od žáků. Věříme, že vám i vašim studentům metodika pomůže.

Film Barbory Chalupové a Víta Klusáka V SÍTI se věnuje problematice rizikové online komunikace dětí (především dívek) s dospělými, mezi nimiž často figurují takzvaní sexuální abuzéři či predátoři. Dokument popisuje celou řadu rizikových fenoménů, především pak takzvaný sexting a kybergrooming.

Ve filmu však narazíme také na celou řadu situací, které přímo naplňují skutkovou podstatu různých trestných činů, například Svádění k pohlavnímu styku, Účast na pornografickém představení, Výrobu a nakládání s dětskou pornografií, Zneužití dítěte k výrobě pornografie, Sexuální nátlak, Navazování nedovolených kontaktů s dítětem a podobně. Podrobně například zde .

Problematika, na kterou se film V SÍTI zaměřuje, je plně kompatibilní s celou řadou tematických oblastí RVP ZV a je také součástí dalších pedagogických dokumentů. Sexting je v systému rizikových forem chování zařazen mezi formy rizikového sexuálního chování s přesahem do oblasti interpersonálního agresivního chování (Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2019–2027, MŠMT, 2019). Sexuální rizikové chování si pak můžeme představit jako předčasný začátek pohlavního života, včetně konzumace pornografie před 15. rokem života či vysoké frekvence pohlavních styků, a je charakteristické také náhodnými známostmi, promiskuitou, prostitučním chováním, případně prezentováním vlastních explicitně erotických materiálů na internetu.

V rámci RVP ZV nalezneme problematiku sexuálního chování člověka (včetně seznamování) v několika vzdělávacích oblastech, oborech či průřezových tématech, např. Člověk a jeho svět, Člověk a jeho zdraví, Výchova ke zdraví, Výchova k občanství, Etická výchova, Mediální výchova, Osobnostní a sociální výchova a je také přirozenou součástí oboru Informačních a komunikačních technologií. Samostatná oblast zaměřená na online bezpečnost však v RVP ZV chybí.

Z výše uvedeného je zřejmé, že s filmem V SÍTI lze pracovat v celé řadě vyučovacích předmětů napříč vzdělávacími obory a oblastmi, téma je také součástí preventivních opatření realizovaných ve škole a vyskytuje se také ve školních preventivních programech.

Na prvním místě je třeba říci, že při výuce cílené na oblast bezpečného chování v online prostředí nefunguje strašení, tedy démonizování internetu a internetových služeb. Stejně tak není funkční odmítání technologií ze strany pedagoga. Pedagog, který technologie odmítá, nebude v této oblasti pro žáky ani zdrojem inspirace či poučení ani autoritou, které budou naslouchat. Ve 21. století by měli pedagogové vnímat technologie jako nástroje, které jim při vhodném použití umožňují zlepšit kvalitu výuky, zefektivnit ji a zvýšit motivaci žáků pro vzdělávání. Málo efektivní je také využívání preventivních videí při aktivitách bez následné diskuze, rozboru situace či vysvětlení.

Vysoce efektivní jsou naopak aktivity ve formě badatelské výuky, objevování, her na detektivy a podobně. Cílem takových aktivit může být například zjištění, kdo je pachatel, odhalení falešného profilu, nalezení ztraceného souboru, odhalení hesla či naopak vymýšlení silného hesla a podobně. Jedna z nejefektivnějších metod, jak dětem přiblížit témata spojená s online bezpečností, je vyprávění příběhů vycházejících z kazuistik obětí, které byly přibližně ve stejném věku jako žáci. Dětské publikum se tak snáz ztotožní s hlavními postavami příběhu a lépe informace absorbuje. Efektivní jsou také různé druhy peer programů, ve kterých starší žáci učí ty mladší, nebo dochází k výměně rolí, tedy hodinu vedou sami žáci, kteří představují třídě zajímavosti ze světa internetu, a lze samozřejmě využít také dalších kreativních činností, při kterých dítě samo tvoří zajímavý obsah.

Po projekci dětské verze filmu V SÍTI je nezbytné navázat diskuzí, která umožní žákům zeptat se na nejrůznější detaily, zmapovat, zda někdo v okolí něco podobného neprožil, případně zda někdo neví o někom jiném, kdo by takovou situaci zažil. S žáky lze například probrat, jaký postup by v daných situacích zvolili oni sami, zda vědí, koho kontaktovat v krizové situaci, zda by například blokovali komunikaci se sexuálním predátorem, jakou mají představu o sexuálních predátorech (věk, zaměstnání…), zda by dokázali rozpoznat falešný profil predátora (a podle čeho), zda si myslí, že jsou více ohrožené dívky nebo chlapci a podobně. V diskuzi je také vhodné zopakovat základní právní rámec této problematiky: věkové limity, co je trestné a co ne, co po nás nikdy komunikující nesmí chtít a podobně.

Dětská verze filmu V SÍTI obsahuje několik video vstupů hlavních aktérek, které upozorňují, čemu je třeba z pohledu dítěte (i rodiče) věnovat pozornost a čeho si aktivně všímat. Videa mohou být odrazovým můstkem pro další aktivity, které budou učitelé/rodiče s dětmi aktivně realizovat

Dětská verze filmu V SÍTI obsahuje několik video vstupů hlavních aktérek, které upozorňují, čemu je třeba z pohledu dítěte (i rodiče) věnovat pozornost a čeho si aktivně všímat. Videa mohou být odrazovým můstkem pro další aktivity, které budou učitelé/rodiče s dětmi aktivně realizovat

Při této aktivitě učitel dětem nabídne 5 očíslovaných fotografií tváří 5 různých mužů, mezi kterými je osoba skutečného online predátora. Fotografie jsou vybírány tak, aby odrážely například různé druhy osobností dle temperamentu (introvert, extrovert), ale třeba také různé mýty o predátorech (senioři, plešatí…). Žáci následně hlasují, kdo je skutečným predátorem, a zároveň jsou vyzváni, aby vysvětlili, proč si myslí, že je to právě osoba, kterou vybrali. Žáci se přirozeně rozdělí do 4–5 skupin a obhajují, proč je řešením právě jejich volba. Poté učitel odhalí řešení a vysvětlí žákům, že podle fotografie nelze sexuálního predátora určit, neboť se ničím výrazně neodlišuje, a že fotografie neodráží osobnost a může být velmi zrádná. Nasazení úkolu v akci včetně vhodných fotografií a řešení naleznete zde (slajdy 30-32).

V rámci aktivity je žákům představen profil mladého 17letého muže z Velké Británie, Petera Cartwrighta – včetně fotografií a textů, které sdílí online (selfie ve spodním prádle a podobně). Žáci následně popisují, co si o chlapci myslí, zda se jim zdá sympatický, nebo zda by si ho sami přidali do přátel. Charakteristiku lze například zapisovat na tabuli, aby ji žáci měli před sebou. Poté učitel provede odhalení: za profilem se ve skutečnosti skrýval internetový predátor Peter Chapman, který jeho prostřednictvím komunikoval s dívkami online a pomocí sofistikované manipulace je dokázal přimět k osobní schůzce. Jednu z oslovených obětí pak dokonce usmrtil. Celý příběh je podrobně popsán zde . V rámci aktivity si žáci uvědomí, jak zrádné je věřit pouze tomu, co vidíme na profilu neznámého uživatele, jak moc se jejich představa může lišit od reality a že nelze věřit všem, se kterými v online prostředí komunikujeme.

Pomocí této aktivity lze trénovat základní dovednosti v oblasti ověřování informací v online prostředí. Žáci mají za úkol například ověřit identitu osoby, se kterou videochatují, ověřit profil kamaráda nebo profil celebrity a odhalit, zda se jedná o fake. V rámci aktivity lze trénovat: - reverzní vyhledávání fotografií v online prostředí, - ověřování identity v reálném čase („Teď hned se mi vyfoť se vzkazem…“), - detekci ověřených profilů celebrit (symbol modré „fajfky“ u profilu), - analýzu podezřelé komunikace (dívky používající mužský rod, nucení k výměně intimních materiálů, fotek a podobně). V rámci domácího úkolu pak mohou žáci například nalézt v online prostředí falešný profil známé celebrity

Cílem aktivity je uvědomit si, že osobní údaje mají v online světě svoji hodnotu a jejich prostřednictvím například financujeme služby, které se zdají být zadarmo (například sociální sítě).

Aktivita je přehledným opakováním, co v online prostředí lze a nelze legálně dělat, a které aktivity jsou pro dítě v online prostředí bezpečné. Učitel dětem nabídne sadu nejrůznějších online aktivit a ty je roztřídí do kategorií – například označí ty, které lze v online prostředí legálně dělat, a ty, které dělat nelze. Pomocí třídění a přiřazování aktivit se u dětí fixují správné vzorce chování. Nasazení úkolu v akci včetně vhodných fotografií a řešení naleznete zde (slajdy 30-32).

V případě podezření na nezákonný obsah na internetu, například šíření dětské pornografie, zneužívání dětí, nepatřičnou dětskou nahotu nebo kybergrooming, můžete zasílat informace prostřednictvím formuláře na stoponline.cz